Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 1 2

Anketa

Jak se Vám líbí nové www stránky?

Celkem hlasů:
65
Hlasování začalo:
9. 7. 2015
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Informace o obci

Němčičtí kováři

(od pana Vladimíra Špinky
(doplněno o záznamy z kroniky)
Bývaly časy, kdy se i u nás mohlo zpívat "Jaký je to hezký, dva kováři ve vsi"

Ale začneme od začátku. Podle dochovaných zpráv existovala v naší obci (jako v té době téměř v každé) obecní kovárna. Zmínka o ní je z roku 1879. Stávala v místech, za nynějším Tuláčkovým, dříve Novotnovým stavením na malém kopečku, který se svažoval k severu a západu. Kovárna nesla č.p. 29. Nyní toto číslo má domek paní Markové u obecního písáku.

V roce 1879 odkoupil kovárnu od obce kolář Josef Novotný, který pocházel z Polních Chrčic. Když pro stáří nemohl už řemeslo provozovat prodal kovárnu Josefu Hnátovi, kováři, který pocházel z Běrunic u Městce Králové a k nám se přistěhoval. K tomuto kováři se ještě vrátíme.

Jdeme zpět do doby, kdy v obci stávala jen jedna kovárna, a to Novotnova. Když však v roce 1902 vyhořel domek č.p. 24, patřící Janu Drahovzalovi, který byl táž kovářem, zřídil při přestavbě a obnově stavení v zadní části domu kovárnu. Vchod do ní vedl do postraní ulice k nynější obecní úřadovně. Tím od té doby byly v obci kovárny dvě /proto ta písnička/. Jak dlouho v ní Jan Drahovzal kovařil nemáme zprávy Ale pamatuji si, že buď na začátku války, nebo ve válce tam nějakou dobu kovařil pan Pekárek, ale né dlouho.
V nynější době, kdy se opět k životu na vesnici vracejí koně, vykonává řemeslo kovářské pan Josef Rejfek z č.p. 56, který si zřídil malou kovárnu u svého domku. Sjíždí se sem koně z blízkého i dalekého okolí.

A nyní se vrátíme ke kováři Hnátovi a jeho kovárně. Josef Hnát se svou ženou rozenou Dobiášovou z Ohař, bydlel u nás v domku č.p. 111. Kromě kovařiny měl i malé hospodářství a děti neměli. Protože jsme bydleli v blízkosti kovárny, tak jsem byl jejím častým hostem. V kovárně bylo stále živo. Sedláci sem přiváděli koně a krávy ke kování. Potahovaly se zde i obručemi kola vozů a přebíraly všechny události v obci. Sám jsem zde často tahal za měchy, aby kovář měl stále žhavou výheň pro svou práci. Vždy jsem obdržel nějaký ten padesátník odměnou. Okolí kovárny, zvláště Novotnova ulička, byla nejčastějším místem našich klukovských her.

Kovář Hnát zemřel v roce 1953 silnou otravou po požití zkaženého masa ze staré konzervy. Po jeho smrti, asi v letech šedesátých, byla kovárna zbourána a místo po ní bylo přeměněno na zahrádku. Velká škoda je, že nezbyla po ní fotografie ani jiná dokumentace.

 

Březen 2000
 

Byli bychom rádi, kdyby se ozvali případní pamětníci a upřesnili, nebo poopravili výše zmíněné údaje a tím dopomohli k autentičnosti těchto stránek. - OÚ Němčice