Z kroniky

Stávala někdy v naší obci tvrz ?

Prameny z dějin obce Němčice v kraji Kouřimském. Nejstarší záznam o němčické tvrzi z knihy Augustina Sedláčka "Hrady, zámky a tvrze ve východních Čechách".

Z této knihy se dozvídáme, že v listině krále Přemysla Otakara I., datované rokem 1222, byl uveden jako svědek zeman Jezbor, který vlastnil majetek v osadě Němčické v kraji Kouřimském. Naskýtá se tím oprávněná možnost, že obec Němčice má daleko starší minulost než se předpokládá, neboť vznik obce se zatím odvozuje od písemného záznamu z roku 1397.
    Další zápis z roku 1415 /z doby upálení Mistra Jana Husa/ nás seznamuje s tím, že Němčice připadly toho roku jako od úmrť po Matyášovi Korčkovi králi Václavu IV., a ten je postoupil Prokopovi Markvartovi ze Soběšína.
   V následující době, v roce 1445 se tu připomíná zeman Jan z Němčic, který roku 1463 postoupil tvrz v Němčicích své manželce Kateřině z Němčic. A to je první zpráva o Němčické tvrzi. Příbuzenský vztah Janův k předchozím ani následujícím držitelům Němčic není znám. Další zpráva o této, jistě nepatrné tvrzi, je až z roku 1514, kdy již jako příslušenství Ohař náležela Zikmundovi Korečkovi z Božce jako dědictví po jeho strýci Václavu Korčkovi.
   Po roce 1514 tvrz zpustla a zanikla a dále se již v písemných pramenech nepřipomíná. Nezachovaly se z ní bohužel žádné pozůstatky a nelze ani určit, kde stávala. Z vyprávění již dávno zesnulých občanů naší obce by to mohlo být na pískové vyvýšenině směrem od "Pustáku" na parcele čp. 39 /Svobodovi, dříve Čábelkovi/, poblíž místa, kde nyní stojí novostavba manželů Svobodových čp.126

Z historie naší obce

Jak se u nás občané v minulosti rozlišovali a jaká měli povolání.

Vladimír Špinka, autor: "Moje vzpomínky jsou z doby již poměrně vzdálené, převážně se týkají let 1935 až 1959, kdy jsem byl občanem Němčic."

Občané Němčic se u nás rozeznávali jednak podle místa svého obydlí v obci, například na obci, na obícce, na písku, v roští, ke Lhotě a zajímavým místem byla také Bulánka. Odkud se tento název vzal, to už asi nikdy nezjistíme.
V naší obci byly rozšířené rody Podneckých, Benešů, Klepalů, Dostálů, Drahovzalů, Jeřábků, Moravců a jiných. Přišel-li v té době někdo neznámý do obce, například začínající pošťák i kdosi ze vzdálenější obce a zeptal se třeba dědečka na návsi na nějakého z rodu Černých, tak se děda mohl zeptat: "A koho myslíte, mladej pane? Černíka Honzu z kopečka č. 3 nebo Honzu Černíka z obce č. 44 nebo Frantu z č. 52?" Pak se teprve domluvili a děda jej poslal na správné místo. Jen trochu vrtěl hlavou nad tím jménem Černý, protože u nás se jim neřeklo jinak než Černíkovi.
A tak můžeme pokračovat dále. Dvě rodiny Šašmových se rozlišovaly tím, že jedna bydlela v č. 13 na tzv. kopečku, tedy z kopečka a ti druzí v tzv. roští č. 7. Podle toho ukázali neznámému směr. Proč se říkalo v roští? Snad proto, že konec obce u silnice k Bělušicům, kde kdysi stával domek pana Bímana, byl v dávné době silně zarostlý různým křovím. Další jméno, které se vyskytovalo v obci o několika případech, vlastnil rod Klepalů. Nejznámější byli Klepalové z č. 12, kterým se odedávna říkalo Klepalovi z chalupy. Patřili společně s Brodskými mezi nejstarší rody v Němčicích, neboť byli zapsáni už v Berní ruli na sklonku 17. století. Jiní Klepalové z č. 48 bydleli v ulici vedoucí od písku ke transformátoru a druzí z č. 104 měli domek v ulici ke kopci vedoucí směrem k lesu Střelci. Tam bydlel zedník Josef Klepal a jeho bratr Štěpán, který dostal asi už v mládí přezdívku "Srnec-bum", a ta mu zůstala až do dospělosti. Podle povolání se každý doptal na Josefa Klepala, řezníka z č. 46, kterému se přezdívalo v dobrém úmyslu "Cupas". Byl jedním ze zakladatelů a podporovatelem němčické kopané a máme na něj dodnes dobrou vzpomínku.